+ Kendo

1. února 2008 v 13:28 | Katsuo - Martin |  + Bojové Umění
Předchůdcem kendó je kendžucu (umění meče). Kendžucu bylo systematizováno v chrámech Kašima a Katori v období Muromači (1392 - 1573). Zasloužil se o to Iizasa Ienao (1387 - 1488). Kendžucu sloužilo k zabití nepřítele v boji či souboji, zatímco v kendó jde především o výchovné aspekty. Zaznamenáno je 700 rjú (škol bojových umění) kendžucu

PO roce 1877 mohli meče nosit jen policisté a vojáci, což také z části vedlo k rozvoji kendó, zpočátku nazývanému i gekiken. Skutečný meč byl v kendó nahrazen mečem z bambusových lamel (šimai). Kendó je spolu s džúdó součástí japonských školních osnov. Učí koordinovat mysl a tělo, duch meče a tělo jsou jedno - kikentaiiči. Má se za to, že jeho provozování rozvíjí člověka i po morální stránce.

Kendó je v Japonsku bojovým uměním číslo jedna a svými podněty stále obohacuje další bojová umění. Jeho technickým obsahem jsou zejména kryty, seky a bodnutí. Ve sportovním kendó platí jen zásahy vedené na hlavu, zápěstí a boky těla a jediné bodnutí do krční jamky.
Cílem kendo je vycvičit a zušlechtit lidský charakter pomocí zásad Katana. Tak je potom člověk schopen milovat svoji zem a společnost, přispět k rozvoji kultury a napomoci míru a štěstí mezi lidmi. Toto jsou prastaré ideály, které naplňují obsah kendó u starých japonských mistrů tohoto umění dodnes. Kendó, jak jej známe, se zrodilo asi před 200 lety, kdy byl bambusový meč Šinai určen k výcviku dávných technik boje s mečem. V šestnáctém století, kdy Japonsko zachvátily neustálé občanské války o následnictví, bylo zvládnutí technik meče nezbytnou součástí k vlastnímu přežití. Válečníci byli cvičeni k tomu, aby zacházeli s mečem, jako by byl jejich prodlouženou paží. K výcviku se často používaly meče dřevěné tzv. bokeny. Nakonec se ustálila pravidla pro zacházení s mečem, jež se nazývají katy a jsou základními stavebními kameny v tréninku kendó dodnes.

Pro správné ovládnutí techniky kendó byly katy velmi důležité. Jejich pouhé kombinace však pro osvojení techniky, jež vyžaduje čelit všem situacím v boji s mečem, nestačí. Taková cvičení však napomáhala k jistému zacházení s bambusovými meči Šinai a větší rychlosti sebeobrany. Dnešní vyznavači kendó cvičí nejprve s bambusovými meči a učí se katy při použití pravých nebo dřevěných mečů.

Pomocí kendó se učíme vidět vlastníma očima, reagovat okamžitě na vzniklé situace a události a hodnotit vzniklou situaci. V zápasech kendó je protivník pozorován, dochází k rychlému reagování na jeho pohyby a mysl. Bez pochopení obou těchto faktorů je vítěztví v boji nemyslitelné.V tradiční klasické formě je tzv. duchovní oko otevřeno jedině srdcem.

Být plný Kiai v kendó znamená: být naplněn duchem od hlavy až k patě. Je třeba soustředit všechnu sílu do břicha, což neznamená pouze jeho napnutí. Cílem je harmonie síly a mysli, která je zdrojem veškeré lidské energie. Což je v Japonsku protkáno spoustou tradiční činností. Z psychologického hlediska jde o umění hlubokého a prodlouženého dýchání. Kromě hlubokého dýchání je nejzákladnější podmínkou umění Kiai ovládání vlastního postoje. Držení těla musí být měkké, poddajné a pružné, ústa zavřená a brada přitažena ke krku.
Ve sportovních utkáních je možno setkat se s bojovým pokřikem, který slouží spíše k zastrašení soupeře, k získání většího sebevědomí a vnějšího efektu, vedle úlohy, již hraje při celkovém zpevnění tzv. Kime. Kiai je jasný, krátký výkřik jako v okamžiku nebezpečí smrti, který vychází ze spodní části břicha po jeho zpevňování.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.